Asistenční a vodící psi jsou vycvičení „na míru“ pro lidi s tělesným postiženým (a také pro ty, kteří mají například záchvatovitá onemocnění jako je epilepsie, nebo pro nevidomé). Při výběru a výcviku psa se vychází z toho, že každý člověk s postižením má specifické potřeby a nároky. To se týká nejen postižení, ale také například domácího prostředí a zaměstnání. Zásadní je, aby se člověk o psa dokázal postarat a zvládal potřebné povely.

Těch dokáže asistenční/vodící pes splnit celou řadu. Pomůže vám s oblékáním či svlékáním, podá vám předměty, které potřebujete, nebo třeba posune ruku na vozíku, když se vám sesmekne. Pokud je pro to vycvičen, pozná také přicházejí záchvat a přivolá i pomoc.

Výchova asistenčního/vodícího psa obvykle probíhá tak, že první rok svého života stráví u dobrovolného vychovatele, který ho naučí slušnému chování, hygieně a základům poslušnosti. Později se přesouvá k cvičiteli, který spolu s veterinářem posoudí, jestli není nějaký zdravotní či povahový důvod, který by psa vyloučil z dalšího výcviku. Když je všechno v pořádku, začne s denní přípravou psa. Po několika měsících se pes potkává s novým paníčkem a spolu s cvičitelem si ujasní potřeby budoucího pána. K tomu potřebné povely pak ještě několik dalších měsíců upevňují a procvičují. Před odchodem do nového domova pes s budoucím paníčkem skládají mezinárodně uznávané zkoušky. Secvičování v novém domově se účastní i cvičitel, aby vše proběhlo bez problémů. V kontaktu s cvičitelem zůstává nový paníček i nadále, může se na něj obrátit kdykoliv potřebuje.

O asistenčního/vodícího psa se žádá u specializovaných organizací, které psy pro tyto účely cvičí (seznam těchto organizací najdete v našem adresáři zde). V každé organizaci vám sdělí, co přesně je potřeba udělat a jaké tiskopisy vyplnit. Za výcvik psa se neplatí, v případě vodícího psa pro nevidomé se dokonce jedná o státem hrazenou kompenzační pomůcku (více informací naleznete v zákoně 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, dávka Příspěvek na zvláštní pomůcku), držitel psa hradí pouze jeho stravu a péči veterináře. Výchova a příprava asistenčních psů pro tělesně a zdravotně postižené, která je náročnější a trvá delší dobu, musí být financována ze sponzorských darů a dotací.